Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 04.09.2013 07:29:13 

Gambling‚ patologické hráčství - KONEC!!

Gambling - články k tématu

Pokud se na těchto stránkách objeví reklama na jakékoliv sázení, čí hraní, tak se mi to velice nelíbí, ale vzhledem k tomu, že jde o stránky tzv. ZDARMA, tak s tím nic nenadělám. Ještě jednou zdůrazňuji, že se mi nelíbí, že na stránkách, které by měly sloužit jako pomoc patologickým hráčům, někdo umístí takovouto reklamu, distancuji se od této propagace! Pevně věřím, že Vás to neovlivní !

 

Nové odkazy:

http://files.obcaneprotizavislostem.cz/200000595-deb0bdfaa3/100106hazardvceskujetrebakonecneomezit.pdf

http://www.cs-magazin.com/2007-03/view.php?article=articles/cs0703103.htm

http://hans.signaly.cz/1004/stop-hazardu-ale-proc

http://www.stophazardu.cz/index.php/zkusenosti

http://zpravy.idnes.cz/zustane-cesko-jako-las-vegas-ods-pujde-pred-volbami-proti-hazardu-pyo-/domaci.asp?c=A100806_152829_domaci_kop

Jakého máme pana prezidenta:

http://www.parlamentnilisty.cz/kraje/karlovarsky/167977.aspx

http://denikreferendum.cz/clanek/4208-klausovo-veto-omezeni-hazardu-chvali-firmy-obce-protestuji

http://www.zelenebrno.cz/Tiskove-zpravy/Zeleni-trvaji-na-omezeni-hazardu-i-pres-veto-prezidenta

Další z nových odkazů na Streamu, nelekněte se reklam:

http://www.stream.cz/?video_id=258405&utm_source=Seznam&utm_medium=RSS&utm_campaign=Vyber

Odkaz na důležitý rozhlasový pořad:

http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.html?id=00843702&br=48&s=      

Odkaz na článek pro ženy, které také trpí často s gamblery:

http://www.mladazena.cz/scripts/detail.php?id=343283  

Další důlžeitý odkaz, kde je vidět jak je svět s touto problematikou před námi!:

http://www.novinky.cz/clanek/138241-kvuli-patologickemu-hracstvi-se-v-cr-leci-az-1000-lidi-rocne.html

Odkaz na velice obsáhlou diskusi k tématu gamblingu: http://diskuse.doktorka.cz/gamblerstvi/

        Odkaz na knihu, která Vám může pomoct!: http://www.drnespor.eu/hahra06d.pdf

Procesuální závislost


(stručně podle bio-psycho-socio-spirituálního  modelu)

   Patologické hráčství spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které převládají na úkor  sociálních, materiálních rodinných a pracovních hodnot a závazků (č. diagnozy F63.0) Kromě her na proherních automatech sem patří sázkařství a v širším kontextu jakákoli náruživost, ve které člověk pokračuje, přestože mu působí problémy.  Už dlouho se například hovoří o patologickém nakupování.

- Bio -

Účinky: Je zvláštní hledat účinky patologického hráčství na biologické rovině, když zde není použita žádná látka vpravovaná do organismu, ale někteří odborníci zastávají názor, že při hráčské epizodě se v mozku hráče vylučuje veliké množství noradrenalinu, což je neurotransmiter svou strukturou podobný metamfetaminu, neboli pervitinu. Je-li tomu tak, pak by patologičtí hráči byli jakýmisi endogenními „perníkáři“. To by vysvětlovalo silnou psychickou závislost na procesu hry také fakt, že uživatelé pervitinu si tak rádi zahrají (případně zaprohrají).               

Příznaky: Američtí lékaři, kteří nemají tak bohaté zkušenosti s pervitinem, přirovnávají patologické hráčství k závislosti na kokainu. V obou případech dochází k nebezpečnému vybičování tělesných funkcí a pak ke stavům vyčerpání.

Rizika: Existuje vyšší riziko srdečních chorob, díky stresu, chaotickému způsobu života a vleklému vyčerpání. Další potíže spojené se stresem (vysoký tlak, vředová choroba žaludku, dvanácterníku, střevní nemoci, cukrovka). Vysedávání u automatu nepříznivě působí na krční a bederní páteř.  Zanedbávání péče o zdraví a výživu se může projevit kdekoli v organismu, třeba i na zubech.

- psycho -

Účinky: Přechodně pocity hrdosti, jistoty, sebedůvěry. Duševní vybičovanost. Po odeznění účinku může nastoupit nezvladatelná únava a vyčerpání, rozlada, úzkost, deprese.

Příznaky: Hráč se stále v mysli zaměstnává hrou (prožívá minulé zážitky, které s hrou souvisejí, nebo plánuje další hru, nebo přemýšlí, jak si na ni opatřit prostředky).  Zvyšuje množství peněz vkládaných do hry. (Jakási obdoba tolerance na drogu). Opakovaně a neúspěšně se pokouší hru ovládnout, redukovat ji nebo s ní přestat (mít ji pod kontrolou). Používá hru jako prostředek úniku před problémy nebo dysforickou náladou (např. pocity bezmoci, viny, úzkosti, deprese). Lže příbuzným, terapeutovi nebo jiným lidem, aby zakryl rozsah svého zaujetí hrou.

Rizika: Snadný vznik silné  psychické závislosti. Psychické problémy (úzkosti, deprese, beznaděj), sebevražedné myšlenky. Chátrání osobnosti.

- socio-

Účinky: Patologické hraní velmi často narušuje důvěru a vztahy v rodině a působí destruktivně na ostatní sociální vazby (přátelé, zaměstnání).

Příznaky:  Patologický hráč se začíná měnit povahou i chováním, opouští dosavadní známé i všechny koníčky a zábavy, které měl s nimi společné. Začíná se vyskytovat v prostředí, kde jsou dostupné hrací automaty. Kromě peněz mizí i jeho osobní věci, ztrácejí se i rodinné peníze (ze společného účtu a pod.) Lhaní a konspirace. Špatná výkonnost či absence ve škole nebo v práci. Domluvy nepomáhají. Může dojít i na násilí za strany hráče (křik,  agresivita, vyhrožování,  vydírání).

Rizika: Může se kvůli hazardní hře dopustit ilegálních činů jako padělání, podvodů, krádeží, nebo zpronevěry. Může ohrozit nebo ztratit důležité vztahy v rodině,  v zaměstnání, předčasně ukončit své vzdělání, nebo kariéru. Může propadnout nerealistickému spoléhání na druhé, že mu  poskytnou prostředky na mírnění jeho zoufalé finanční situace, do které se kvůli hraní dostal. Hrozí mu veliké dluhy, které  nebude schopen splácet. Někteří podvedení věřitelé mohou velmi nevybíravě  vymáhat peníze na jeho (už tak ožebračené) rodině.

   Sociální rozměr závislosti na procesu hry nebude zřejmě nijak výrazný, vzhledem k tomu, že patologičtí hráči bývají sami se svou hrou a netíhnou programově ani pocitově  k žádné specifické společnosti.

- spirituální -

Účinky: Patologický hráč se duchovně vztahuje nikoli mimo sebe, k něčemu “nad ním“ co jej přesahuje, ale sám  do sebe. Ve svém já, egu, umisťuje cosi výjimečného, co dokáže ovládnout ne jen tupý stroj, ale i samu náhodu a vrtkavý osud. O to hůře nese své prohry, které tuto víru zpochybňují.

Příznaky: Veliké sebevědomí, neotřesitelná víra v sebe sama (ve své štěstí), nebo naopak dezorientace v nepříznivé životní situaci (poražený hráč vypadne z role, ztrácí se v situaci prohry, kterou neplánoval a neočekával), pocity viny, kterou není kde složit, zoufalství, které chce léčit jen dalším (možná již trochu pošramoceným) doufáním v sebe a svoji výhru. Může se vyskytnout i zoufalá pověrčivost

Rizika: Patologický hráč sám v sobě (případně v pověrčivosti spjaté se svou osobou) duchovně hledá něco, co nikdy nemůže najít, neboť je pouhým člověkem. Duchovní závislost je ovšem velmi silná, protože hráč, který věří v sebe sama, věří v někoho, koho zná dobře, o jehož existenci nemůže pochybovat. A dokud se ze svého patologického hráčství nebude chtít léčit, těžko ho něco přesvědčí, aby (přes všechny problémy a zpochybnění svých schopností) přestal sám v sebe a v „svoji hvězdu“ doufat.

Staženo z intenetu kde tento článek vznikl za použití knih:

Andrey Tyler: Drogy v ulicích, IŽ s.r.o. Praha 2000

John Mann: Jedy, drogy, léky, Academia Praha 1996

Valiček a kol.: Rostlinné omamné drogy, Start Benešov 2000

Nešpor, Scémy, Pernicová: Prevence problémů působených návykovými látkami, Praha   

 

Co když přijde krize ?

.
Co používají patologičtí hráči nejčastěji
ke zvládání touhy po hře?

Může se stát, že i člověk, který kvůli hazardní hře hodně zkusil a je odhodlán s ní přestat, dostane silnou chuť hrát. Také s tím je dobré počítat. Následují tipy a inspirace, co v takovém případě dělat. Způsobů zvládání touhy po hře jsme uvedli třináct stejně jako jsme uvedli třináct způsobů odmítání. Pozorný čtenář najde mezi způsoby odmítání a zvládání touhy po hře určité podobnosti, což usnadňuje zapamatování.

Jak zvládat touhu po hře
1. Rozpoznání psychické závislosti v převlecích (např. “pro jednou si nic nestane”).
2. Vyhnutí se na vzpomínkám na hru.
3. Nereagovat na nebezpečné myšlenky. Pasivně je pozorovat, zaujmout postoj diváka, uvolněného pozorovatele.
4. Gesto nebo symbol abstinence (deník z léčby, ametyst nebo jiný podle symbol vlastní volby).
5. Prostě vydržet.
6. Vysvětlit sobě proč abstinuji. Připomenout si výhody abstinence či při ohrožení nevýhody alkoholu nebo drog.
7. Nabídnutí lepší možnosti sobě: udělat si radost, relaxace, jóga, koupel, sauna, příroda, spánek, léčivé rostliny atd.
8. Převedení myšlenek jinam: práce, kutilství, hudba, četba, jídlo, kultura atd.
9. Odložit úvahy “Jak vydržím abstinovat celý život?” Zásada Anonymních hráčů abstinovat právě dnes, zítra zase dnes a další dny stejně.
10. Opakovat formuli autogenního tréninku nebo sankalpy v józe (“Žiji zdravě”, “Střízlivost je výhodná” apod.).
11. Protiútok proti psychické závislosti. Vyvolat opačné, bezpečné a zdraví pomáhající myšlenky.
12. Definitivní přijetí abstinence jako samozřejmosti a trvalého stavu.
13. Pomoc vyhledat a přijmout (skupina, Anonymní hráči, terapeut) či pomáhat při léčbě druhých.

1. Rozpoznání závislosti na hazardní hře v jejich “převlecích”. Závislost, bažení, nutkání nebo jak to chcete nazývat neřekne: “Pojď si zahrát, ať se dostaneš do kriminálu.” Místo toho se často snaží člověk obelstít řečmi jako: “Jenom se do herny podíváš a hned půjdeš domů.” K sebeobraně abstinenta patří umět takové slizké řeči rozpoznat.

2. Nepřipomínat si prožitky související s hazardní hrou zejména ne výhry. To je minulost, která se už nevrátí. Patologický hráč by se dalším hraním vystavoval zbytečnému utrpení.

3. Pasivně pozorovat myšlenky a pocity a nereagovat na ně, postoj nezaujatého diváka (viz technika “vnitřního ticha” v kapitole o józe). Přijde-li myšlenka na hru, pozorovat tuto myšlenku, jakoby patřila někomu jinému, pozorovat ji klidně, s odstupem a nereagovat na ni. Je to jeden z nejúčinnějších způsobů jak si udržet vládu nad sebou.

4. Signál, talisman, deník, symbol připomínající vám vaše odhodlání nehrát. Může to být fotografie dětí, náboženský symbol, polodrahokam (symbolem zdrženlivosti je od pradávna ametyst). Další možností je sova nebo slon. O obou se tvrdí, že představují moudrost a rozvážnost. Symbol si můžete vybavit, kdykoliv se objeví myšlenka na hazardní hru. Anonymní alkoholici nosí své symboly jako medailónky na krku, dávají je do peněženky a i jinak si je připomínají. Symbol, který je vám blízký, může být v krizi oporou.

5. Prostě vydržet. Chuť hrát, dříve nebo později, odejde tak, jako přišla. Ve výhodě je člověk, který se v okamžiku krize nenachází v herně a nemá u sebe velký finanční obnos. Jak už víme, je nejlépe se hernám vyhýbat a peníze si nechat posílat na účet. 

6. Připomínat si výhody nehraní nebo v ohrožení nevýhody hazardní hry. Zvyšujete tak svoji motivaci k pozitivní změně i odolnost. Velmi to prospívá. Je ovšem možné sáhnout i po drsnější metodě a připomenout si nepříjemné hráčské zkušenosti z minulosti. Lze si také vybrat to, čeho se hazardní hráč v souvislosti se hrou nejvíc bojí (např. samota, vězení).

7. Přeladění: Udělat si radost, přeladit se relaxací, cvičením, jógou, koupelí, saunou, v přírodě, spánkem, za pomoci léčivých rostlin a mnoha jinými způsoby. Napětí a neklid provázejí touhu hrát většinou dobře mírní namáhavější tělesná práce nebo přiměřené cvičení. Pomáhá plavání, běh, jízda na kole nebo jiný sport. Slyšel jsem příběh o patologickém hráči, který překonal svůj problém, když začal pracovat někde ve skladu místo svého dřívějšího zaměstnání v kanceláři. Netvrdím, že je to metoda vhodná pro každého. Ví se však, že tělesná námaha dokáže snižovat napětí a pocity úzkosti.

Další způsob, jak zvládnout nepříjemné stavy provázející touhu po hře je relaxace (uvolnění). Existuje mnoho způsobů. V anglicky mluvících zemích se používá nejčastěji progresivní relaxace. V německy mluvících zemích je to autogenní trénink. Po celém světě je rozšířená jóga. Relaxace je pro patologické hráče nesmírně cenná. Zlepšuje nejen jeho duševní stav, ale tím, že mírní dlouhodobý stres, prospívá také jeho tělesnému zdraví.

Do módy se dostávají léčivé rostliny, různé bylinky a přírodní prostředky. Zklidňující účinky má například meduňka lékařská, mateřídouška nebo různé čajové směsi, které dostanete ve většině lékáren. Zklidnění a překonání chuti hazardně hrát lze dosáhnout i masáží, akupunkturou nebo akupresurou či saunováním.

8. Nabídnout lepší možnost sám sobě: Sem patří např. práce kutilství, hudba, četba, jídlo, kultura atd.

9. Odložit zbytečné starosti. Nestrachovat se, jak dokáži abstinovat celý život, ale abstinovat dnes. Je to vlastně stará a osvědčená zásada Anonymních hráčů nehrát právě dnes, zítra zase dnes atd. Lidé, kteří se léčili z patologického hráčství, udělali dobrou zkušenost s odkládáním rozhodnutí o tom, zda hrát nebo ne. Je možné si například říci: “Dnes hrát rozhodně nebudu a zítra uvidím.” Vůbec není třeba se obávat toho, jak vydržet dlouhá léta bez hazardní hry. Stačí odolat dnes, zítra, také dnes, pozítří, také dnes, a ta nejdůležitější dnes pak dohromady poskládají týdny, měsíce a roky.

10. Opakování předsevzetí (formule autogenního tréninku nebo sankalpy v józe). Účinek takového dobrého a kladně vyjádřeného předsevzetí je silnější právě při relaxaci, i když se dá používat i bez ní. Následují příklady některých vhodných předsevzetí:

    Žiji zdravě.
    Žiji moudře.
    Abstinence je výhodná.
    Jsem klidný a sebevědomý, hazardní hra je mi lhostejná.

11. Princip opaku (vyvolat bezpečné myšlenky opačného zaměření).

12. Přijetí abstinence od hazardní hry jako samozřejmosti a trvalého stavu.

13. Hovořit s někým, kdo pochopí a pomůže (skupina, Anonymní hráči, odborník) nebo pomáhat při léčbě druhých. Je velmi důležité, když si hráč může s někým o svých problémech pohovořit. Mohl by to být někdo z rodiny, ale ani blízký příbuzný často nepochopí duševní stavy postiženého hráčskou vášní. Vhodným člověkem bývá i dostatečně zkušený lékař nebo psycholog. Svěřit se je také možné v rámci svépomocné organizace Anonymních hráčů. Kdo nemá možnost v době krize s někým důvěryhodným hovořit, může napsat dopis, zatelefonovat známým nebo na linku důvěry či centrum krizové intervence. Lze si vést deník. Je to vlastně také určitá forma rozhovoru se sebou, případně s tím, kdo ho bude číst.

Kromě těchto možností, které jsou účinné u většiny lidí, jsou ještě postupy, které “zaberou” u vás, ale nemusejí mít stejně dobrý účinek u jiného. Někomu může pomoci hudba, jinému četba (máte možná oblíbený román, povídku nebo báseň), dobré jídlo, procházka v parku nebo v přírodě, spánek. Na následující způsob přišli bývalí pacienti sami. Je trochu drsný, ale prý pomáhá. Spočívá v tom, že kdykoli dostane člověk chuť hrát, jde a udělá něco nepříjemného, ale potřebného (např. vytře podlahu, napíše dlouho odkládaný dopis, uklidí sklep apod.).

Výše uvedené způsoby si vyzkoušejte už teď, nebo v blízké budoucnosti. Vnímejte, jak působí na vaše duševní vyladění, odhadněte, které budou právě pro vás ty nejúčinnější. Kdyby přišla krize, budete dobře připraven.

Co používají patologičtí hráči nejčastěji
ke zvládání touhy po hře?

Podle našeho původního výzkumu jsou to následující způsoby zvládání bažení (cravingu):

1. Uvědomit si negativní důsledky hazardní hry (80,0 %).

2. Vyhýbat se situacím, které bažení vyvolávaly (70,0 %).

3. Včas bažení rozpoznat, uvědomit si bažení na samém počátku, kdy je slabé (50,0 %).

Tohle jsem měl vědět dřív.
Ústavně léčený patologický hráč

Jógový mistr a žák putovali lesem, až je zastihla noc. Rozhodli se tedy přenocovat na břehu velké řeky. Uložili se ke spánku, když v tom mistr řekl: “Tady není bezpečno.” Po chvíli ticha opakoval: “Tady není bezpečno.” Když řekl po třetí “Tady není bezpečno”, žák se zvedl, odvalil balvan poblíž, vzal zlatou minci, kterou tam našel, a hodil ji do řeky. Pak se vrátil k mistrovi a řekl: “Už je zde bezpečno.” Peníze mohou být za určitých okolností nebezpečné. A to nejen pro asketicky žijící jógíny, ale i pro patologické hráče.

Datum: 8.2.1999 Autor: MUDr. Karel Nešpor, CSc.


Primář: Hráčů přibývá, zákazy mohou pomoci

19.09.2007 11:00

Zdroj: Olomoucký deník | 19.9.2007 | rubrika: Olomoucko | strana: 3 | autor: DANIELA TAUBEROVÁ

Rozhovor

Hráči svými penězi plní státní i městské rozpočty. Kolik však stojí jejich léčení, pokud hře propadnou a z rozptýlení se stane závislost? Je vůbec možné patologického hráče vyléčit tak, aby změnil myšlení a chování? "Chorobný hráč může svůj život změnit, pokud má dostatečnou motivaci," říká primář Psychiatrické léčebny ve Šternberku Jiří Martinů.

Kolik stojí léčba gamblera?

Vpřípadě tříměsíční ústavní léčby hradí zdravotní pojišťovna zhruba osm set korun za den. Pokud se léčí ambulantně, záleží na frekvenci kontrol - lékařské vyšetření stojí přibližně dvě stě korun.

Přibývá lidí s hráčskou závislostí?

Těchto lidí "díky" dostupnosti a rozšíření hracích automatů přibývá. Podle odhadů může být patologických hráčů půl až jedno procento populace.

Život s notorickým hráčem může být nesnesitelný. Dokážou lékaři dotyčnému pomoci? Může se chorobný hráč změnit?

Může změnit svůj život, pokud má dostatečnou motivaci a přijme doporučenou léčbu. V ní se uplatňuje motivační trénink, zvládání touhy po hře a negativních emocí, arteterapie, skupinová terapie a jiné. Tyto hráče je možné léčit společně s lidmi závislými na alkoholu či jiných drogách, kde se používají podobné postupy.

Můžete uvést konkrétní případ pacienta závislého na výherních hracích automatech?

Léčil jsem třeba patologického hráče, který dosáhl důchodového věku, jednalo se o zcela bezproblémového člověka, sociálně adaptovaného, netrestaného, který však díky tomu, že byl předsedou zájmového spolku, dokázal během relativně krátké doby zpronevěřit přes jeden milion korun, které prohrál na hracích automatech. Byl odsouzen.

Mohou snahy některých radnic o vymístění heren ze středů měst pomoci snížit počty gamblerů?

Tyto snahy jednoznačně podporuji, účinná prevence je založena na snižování poptávky po hazardní hře a snižováním její dostupnosti. Výzkumy prokázaly, že státy v USA, kde přísné zákony omezují hazardní hry, mají o sedmdesát procent nižší výskyt patologického hráčství v porovnání se státy, které tyto zákony nemají.

Neradi bychom bagatelizovali tento problém, který je jistě pohromou pro mnoho rodin, ale myslíme si, že tak závažná porucha, jakou závislost na výherních automatech je, by měla být pečlivěji sledována a informace o ní by měly být seriózní, aby nemohly být zneužívány k nějakým dohadům v masmédiích. Protože každý z lékařů zabývajících se problematikou závislostí na výherních automatech, konkrétně diagnózou F 63.0 - patologická závislost na hře, podává naprosto odlišná čísla o počtech pacientů a nezřídka pro média uvádí místo počtů pacientů počty zaznamenaných návštěv pacientů ve své ordinaci (obdoba sdělení, že pražské metro za rok přepravilo 600 milionů osob, když počet obyvatel Prahy je 1,2 mil. osob) obstarala Komora zábavního průmyslu, profesní sdružení provozovatelů výherních automatů, oficiální údaje z ministerstva zdravotnictví:

ZPRÁVA O PROBLEMATICE ZÁVISLOSTI

A ÚDAJE O POČTU OSOB S DIAGNÓZOU

F 63.0

v České republice

 Problematika závislosti na výherních automatech

Patologické hráčství postulovala Americká psychiatrická společnost v roce 1980 jako medicínský problém. Pojem patologické hráčství se stal psychiatrickou diagnózou. Kromě toho existuje kód hráčství a sázkařství. Oficiálně přijatá klasifikace však jak v případě hráčství, tak v případě sázkařství diferencuje mezi samotným hráčstvím a sázkařstvím a jejich patologickými variacemi. Kromě termínu patologické hráčství se neoficiálně užívá dalších označení, např. “hazardní hráčství", “náruživé hráčství", "sociální", tj. “společenské hráčství". V češtině se obsah vyjádření patologické hráčství kryje s označením “hráčská vášeň".

 Co je to vlastně patologické hráčství (F63.0)?

Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků.

Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat své zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Postižení popisují intenzivní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout spolu se zaujetím, myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí. Toto zaujetí a puzení se často zvyšuje v dobách, kdy je jejich život stresující.

Patologické hráčství by se mělo odlišovat od:

  • hráčství a sázkařství (Z72.6) - časté hraní pro vzrušení nebo jako pokus vyhrát peníze. Lidé této kategorie budou svůj zvyk pravděpodobně držet na uzdě, když budou muset čelit velkým ztrátám nebo jiným nepříznivým důsledkům.
  • nadměrné hráčství u manických pacientů (F30)
  • hráčství u sociopatických osobností (F60.2) - u těchto lidí se vyskytuje širší trvalá porucha sociálního chování, která se projevuje agresivními činy nebo jinak výraznými projevy nedostatku zájmu o blaho a city jiných lidí. Zde je nutné dodat, že typický patologický hráč, pokud se dopustí trestné činnosti, dopustí se jí až poté, co se stal patologickým hráčem. Sociopatická osobnost se trestné činnosti zpravidla dopouští ještě předtím, než začne intenzivně hazardně hrát.

Podobně, jako je tomu v případě závislosti na alkoholu a jiných látkách, hraje i v případě závislosti na výherních automatech značnou roli struktura osobnosti. V případě anxiosní poruchy můžeme patologické hráčství chápat jako záležitost adaptační - jde o způsob ventilování tenze.

Jak jsme již řekli, určení diagnózy není vždy jednoduché. K diagnostickým vodítkům patří trvale se opakující hráčství, které často pokračuje i přes nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozkol osobního života.

Kritéria pro stanovení diagnózy patologického hráčství jsou kvalitativní a kvantitativní. Pokud jde o posuzování kvantitativní, je to především problematika motivace, tedy v tomto případě problém peněz. Zdá se však, že zásadní rozdíl mezi normou a patologií je vztah k penězům jako k financím. Většina hráčů hraje, když peníze mají. Avšak závislý hráč hraje přesto, že peníze nemá (chce je vyhrát). Kvalitativní kriterium souvisí s otázkou: "Co je to hra?" Pro tyto účely postačí vyjádření, že hra je dialog s prostředím, který obsahuje prvek experimentování s lidmi a se svými schopnostmi. Tato hra má svůj model a svou logiku. Ale závislý hráč ji přestává vnímat a věnuje se modelovému chování, které ho pohlcuje. Tak dochází k tomu, že hráč si neuvědomuje ztráty. Toto zejména platí pro hru zprostředkovanou výherními automaty. Lidem, kteří v jejich blikavé společnosti tráví svůj čas, se neoficiálně říká "gambleři". Hráčství je nazýváno "gambling".

Při hře se projevuje gamblerova ambivalence k penězům, u hráčství tak výrazná: gambler si chce potvrdit to, co si pouze přeje. Kvalitativní kriteria stanovení diagnózy psychopatologického hráčství jsou:

1) Progresivita, tj. základní kritérium. Na počátku je pro nemocného ojedinělý kontakt s přístrojem a jeho programem. Při závislosti nastupuje ochota riskovat kariéru, peníze, rodinu...

2) Nejsou respektovány meze přijatelných ztrát. (Jestliže člověk hře propadne, půjčuje si peníze na další hru.)

3) Impulzivita. Je zvlášť výrazná při hře s výherními automaty (Např. pacient doma uslyší při vysílání rozhlasové hry znělku automatu - a odejde hrát. Přitom otázka izolace je řešením jen částečným. Izolací může být hospitalizace, ale ta nemůže trvat po zbytek života.)

4) Ambivalence k penězům. (Hráč je vázán na hru, nikoli na touhu po penězích.)

5) Otázka dluhů a krádeží. (V patologickém hráčství převažuje nenásilný způsob získávání peněz. Neobjevují se loupežná přepadení. Násilí v tomto smyslu jsou však vystaveni blízcí příbuzní postiženého.)

6) Mezi závislými je mnohem častější zastoupení mužů než žen.

Patologické hráčství je dáváno do souvislosti s dalšími poruchami jako např. kleptomanie nebo pyromanie. Narozdíl od závislosti na toxických látkách či alkoholu se u patologických hráčů vyvíjí pouze psychická závislost, a to z toho důvodu, že do organismu neproniká žádná konkrétní látka z venčí. Jejich závislost samozřejmě ovlivňuje jejich fyzický stav (čas trávený v zakouřených místnostech…), ale neobjevují se u nich typické abstinenční příznaky, jako např. u člověka závislého na toxických látkách. Suicidní tendence a deprese se vyvíjejí až v závislosti na neúspěchu ve hře, v důsledku velkých proher. Mnoho patologických hráčů je přijímáno s touto diagnózou a až po delší době je zjištěna podstata jejich problému. Hráči svému okolí uvádějí, že hrají, aby vyhráli. Jsou k tomuto sdělení vnitřně nuceni společenskými ohledy. Nedovolí si přiznat, že hrají, protože jsou závislí. Navíc nastupuje proces racionalizace, který nakonec vede k tomu, že oni sami této pseudopravdě uvěří.

Jak vzniká chorobné hráčství?

Podobně jako u závislosti na alkoholu, i tady se popisuje více stádií:

Vznik patologického hráčství

  1. FÁZE VÝHER

    Občasná hra, častější výhry, vzrušení před hrou a během ní, zvyšování sázek a častější hra, fantazie o velké výhře, velká výhra, neodůvodněný optimismus, osamělé hraní, chvástání výhrou.

  2. FÁZE PROHRÁVÁNĺ

    Myslí hlavně na hraní, v dlouhém období prohrávání nedokáže přestat s hrou, legální půjčování peněz, skrývání hry a lhaní, bezohlednost vůči rodině, nepřítomnost v práci, odkládání splátek dluhů, změny osobnosti (podrážděnost, neklid, uzavřenost), nešťastný rodinný život, velké půjčky legální i nelegální, neschopnost splácet dluhy. Zanedbávání zdraví.

  3. FÁZE Zoufalství

    Podmíněné tresty, poškození pověsti, odcizení od rodiny a přátel, podstatně více času tráví hrou, více prohrává, obviňuje druhé, výčitky svědomí, paniky, trestné činy. Beznaděj, myšlenky na sebevraždu nebo sebevražedné pokusy, rozvody, alkohol, zhroucení, odvykací potíže (neklid atd.). V této fázi je již hráč plně závislý na hře. K celkovému pochopení jakékoli závislosti, včetně chorobného hráčství, vychází ze systémové teorie, tedy názoru, že nemoc (nebo i zdraví nebo jiný jev) nemá jedinou příčinu. Vzniká a udržuje se při nepřetržitém vzájemném a často i zpětném působení různých systémů. Zde uvedeme pouze čtyři základní systémy:

  • Systém psychický - Někteří lidé jsou zranitelnější, např. tím, že jsou v obtížné životní situaci nebo v souvislosti s určitými povahovými rysy, např. tendencí hledat vzrušení za každou cenu.
  • Systém fyzický - Chorobné hráčství nepůsobí sice silné tělesné odvykací příznaky jako některé drogy, úroveň zdraví a celkovou kondici však ovlivní.
  • Systém rodinný - Rodina může člověka před vlivem chorobného hráčství chránit, může ale také vzniku choroby napomáhat (třeba tím, že v ní neexistují jasná a prosazovaná pravidla).
  • Systém sociální - Společnost se na vzniku nebo prevenci chorobného hráčství podílí podstatným způsobem např. tím, že povoluje nebo nepovoluje určité formy hazardní hry.

Když hráč dospěje do tohoto stádia, nastává doba léčby. Jestliže je léčebný program úspěšný, pak se pacient dostává do čtvrté fáze.

  1. FÁZE KRITIČNOSTI

    Zde se hráč snaží o hledání pomoci a naděje, je realistický, přestává hrát. Má zodpovědnější myšlení, finanční inventura, jasnější uvažování, zkoumá své duchovní potřeby, schopnost řešit problémy a rozhodovat se správně, návrat do zaměstnání.

  1. FÁZE ZNOVUVYTVÁŘENĺ

    Finanční rozpočet, začíná splácet dluhy, plánuje, jak nahradit škody, schopen přijímat své silné i slabé stránky, lepšení vztahů v rodině a k partnerovi, nové zájmy, návrat sebeúcty, rodina a přátelé mu začínají zase věřit, kvalitní cíle, vyřešení právních komplikací, je trpělivější, více času tráví s rodinou, je méně podrážděný a klidnější.

  2. FÁZE RŮSTU

    Více a více se přestává zabývat myšlenkami na hru. Pohotově řeší různé problémy, začíná se chápat a rozumět si, začíná chápat druhé, je schopen projevovat druhým lidem náklonnost a pomáhat jim. Nachází nový způsob života. Je pochopitelné, že fáze růstu dosáhnou jen někteří, jiní zůstanou na půl cesty a další ani nebývají ochotni se na nelehkou cestu k duševnímu zdraví vydat.

Léčebné postupy chorobného hráčství

  • Posouzení stavu, tělesné vyšetření. Je třeba zjistit, zda se jedná o chorobné hráčství, jaké další duševní problémy pacient má, jestli se nejedná o kombinaci se zneužíváním alkoholu nebo závislostí na něm. Je také třeba rozhodnout, jestli se stav dá zvládnout ambulantně, nebo jestli bude potřebná ústavní léčba. Dobré posouzení tělesného stavu je potřebné ze dvou důvodů: Jednak není vzácné zanedbávání vlastního zdraví kvůli hře a dále je u chorobných hráčů větší riziko onemocnění souvisejících se stresem.
  • Motivační trénink. Do značné míry se prolíná s posouzením stavu. Dotazníky, které pomáhají chorobu diagnostikovat, mohou také motivovat ke změně tím, že si při jejich vyplňování hráč uvědomí problémy, které mu hra způsobila. Důležité je také, aby si hráč uvědomil, v čem by byl jeho život spokojenější, kdyby nehrál. Motivační trénink se samozřejmě provádí i během další léčby.
  • Udělat si pořádek ve financích. Často se provádí za pomoci formulářů, na kterých si člověk spočítá, jaké má výdaje a jakým způsobem bude schopen splácet dluhy. Může pak následovat dopis věřitelům nebo úřadům. Je důležité, aby tento krok proběhl za podpory druhých lidí.
  • Lépe si porozumět. Individuální a zejména skupinová psychoterapie je u chorobných hráčů velmi vhodná. Patří sem i psaní životopisů, vedení deníku a další psychoterapeutické postupy. Zdá se, že mezi patologickými hráči jsou v zásadě dvě skupiny. Ta první uniká ke hře před vnitřní bolestí, druhá v ní hledá vzrušení. V obou případech budeme samozřejmě uvažovat o pozitivních alternativách hraní.
  • Kognitivně - behaviorální terapie. Sem patří postup, který jsme nazvali vícestupňová obrana. Je převzat od amerických autorů a je podrobněji popsán jinde. Zde jen uvedeme, že prvním stupněm je vyhýbání se spouštěčům, což v případě patologické hry jsou místa, kde se provozuje, a volné finanční prostředky. Dalšími stupni jsou bezpečnější zpracování spouštěčů, zvládání nebezpečných emocí, alternativy chování, rychlé zastavení recidivy. Patří sem i vyhýbání se "zdánlivě nevýznamným rozhodnutím" jako např. "jít se do herny jenom podívat".
  • Otázka životního stylu, rozvrhu dne, plánování příjemných aktivit, rozvoj bezpečných zájmů, vhodná pracovní terapie. Doporučuje se, aby patologický hráč neměl volné finanční prostředky ani právo nakládat s kontem rodiny. Finanční operace by měla provádět manželka (nebo rodiče), patologický hráč by se ale měl podílet na rozhodování, jak s financemi naložit.
  • Relaxace a jóga. Jednak pomáhají zmírnit stres, kromě toho je lze používat k zvládání touhy po hře. Griffiths je doporučuje u mladistvých patologických hráčů. Jeden z jeho dospívajících respondentů uvádí: "Když přišel neklid, povedlo se mi to překonat relaxací na jógový způsob, jak jsem se to naučil ve škole."
  • Techniky zvyšující sebevědomí. Mnozí chorobní hráči působí dojmem suverenity a sebejistoty. Ty se ale střídají často se stavy smutku a beznaděje. Práce na zdravém sebevědomí má proto značnou důležitost.
  • Zvládání recidivy. Recidiva, tedy to, že chorobný hráč začne znovu hrát, neznamená katastrofu, nebo že předchozí snaha problém překonat byla zbytečná. Je to ale vážná věc. Recidivu je třeba rychle zastavit a poučit se z ní.
  • Sociální dovednosti. Mohou se týkat specifických nedostatků jednotlivých pacientů - např. nedostatečná schopnost se dorozumět s druhými lidmi, malá schopnost intimity, vytváření dobré sítě mezilidských vztahů apod.
  • Zvládání touhy po hře a zvládání krizí. Některé postupy z této skupiny se dají použít u většiny lidí (např. někomu se svěřit), jiné jsou dosti individuální a pacient nebo klient na ně musí přijít sám.
  • Lepší sebeuvědomování a zvládání negativních nebo nebezpečných emocí. Velmi užitečné jsou zde opět relaxační techniky a tělesná cvičení, zmírňující úzkosti i deprese.
  • Averzívní podmiňování nebo podmiňování ve fantazii. Lze si nepřipomínat příjemné zážitky související se hrou, hru spojovat se zážitky nepříjemnými (např. nudou) a fantazijně nebo i ve skutečnosti se odměňovat za nehraní.
  • Nácvik chování. Zvládnutí obtížných životních situací je možné si předem nacvičit (například jednání s věřitelem nebo se zaměstnavatelem).
  • Arteterapie. Hlavně mladší pacienti rádi kreslí. Namátkou uvedeme některé příklady témat: Můj život za dvacet let, jak vypadám a jak chci vypadat, cesta životem, můj erb.
  • Naprostá abstinence od všech forem hazardní hry
  • Práce s rodinou bývá velmi potřebná. Rodina je vystavena značnému stresu a její členové často sami určitou formu psychoterapeutické pomoci potřebují. U dospívajících může být to, že začnou o svém problému s rodiči otevřeně hovořit, často počátek uzdravení. V zahraničí existují svépomocné organizace, poskytující členům vzájemnou podporu. Např. Parents of Young Gamblers (Rodiče mladých hazardních hráčů) ve Velké Británii.
  • Poskytování relevantních informací o chorobném hráčství a jeho léčbě formou přednášek, diskusí vhodné literatury apod.
  • Tělesné cvičení nebo práce jako prostředek emočního přeladění a součást zdravého životního stylu.
  • Léčba zneužívání alkoholu nebo závislosti na něm či jiných duševních problémů. Část patologických hráčů (podobně jako někteří sexuální devianté) totiž recidivuje pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Jiní se k alkoholu dostávají ve stádiu zoufalství a další si vytvářejí problém s alkoholem a hazardní hrou současně.
  • Pomoc při volbě vhodného zaměstnání. Nejlepší jsou profese s pravidelným platem, zasílaným na sporožiro, a bez extrémního stresu. Nebezpečná jsou stresující povolání s velkými nárazovými příjmy, při kterých přichází pacient do styku s hotovostí.
  • Využívání některých léků je možné, ale rozhodnutí o nich je vyhrazeno pouze lékaři. Jinak dochází k riziku vzniku lékové závislosti.
  • Dlouhodobé doléčování. V USA nejčastěji formou "Anonymních hráčů", vhodná je skupinová psychoterapie a další formy.

Patologické hráčství lze úspěšně léčit. Svědčí o tom zkušenosti z mnoha zemi, např. Spojených států nebo Německa. Dokonce i léčba patologických hráčů, kteří se dopustili trestné činnosti v důsledku hazardní hry a nebyli před tím trestáni, je podle zahraničních odborníků efektivní a je vhodnější než trest.

Léčení může probíhat společně s léčbou lidí závislých na alkoholu a jiných drogách. Důvodem je okolnost, že při léčbě patologického hráčství se používají podobné postupy, jako při léčení závislosti na alkoholu a jiných návykových látkách. Nebo se patologičtí hráči mohou léčit na specializovaných odděleních.

 Anonymní hráči (Gamblers Anonymous)

Jedna z možných forem léčby je začlenění do svépomocné organizace Anonymních hráčů. Tato organizace funguje podobně jako Anonymní alkoholici (AA). Jedná se o svépomocnou skupinu pracující hromadně nebo po skupinách. Využívá se sponzorství, skupinové podpory, zdravých rituálů apod.. Anonymní hráči jsou společenstvím mužů a žen, kteří navzájem sdílejí zkušenost, síly a naděje, aby vyřešily svůj společný problém.

Jedinou podmínkou členství je přání přestat hrát. Nevybírají členské příspěvky ani jiné poplatky za členství v Anonymních hráčích, jsou soběstační díky vlastním dobrovolným příspěvkům. Anonymní hráči nejsou spojeni s žádnou sektou, náboženskou denominací, politikou, organizací, ani institucí, nemají zájem vstupovat do žádných sporů, podporovat něco nebo se proti něčemu stavět. Jejich prvotním cílem je přestat hrát a pomáhat druhým, nutkavým hráčům, aby i oni přestali. Většina z nich nebyla schopna přiznat, že jsou skutečně problémovými hráči. Nikomu z nich se nelíbí, že je jiný, nežli druzí lidé. Nepřekvapuje proto, že pro hráčské kariéry jsou typické marné pokusy dokazovat, že umějí hazardně hrát jako druzí. Myšlenka, že někdy a nějak dokáží svoji hru ovládnout je velikou posedlostí každého nutkavého hráče.

 Nahoru

Počty hospitalizovaných pacientů s diagnózou F.63 (patologické hráčství) v České republice v roce 1994

1994

Věk

Muži

Ženy

Celkem

10-14

1

0

1

15-17

28

0

28

18-19

27

0

27

20-24

78

0

78

25-29

81

2

83

30-34

58

1

59

35-39

52

1

53

40-44

31

3

33

45-49

16

1

17

50-54

15

1

16

55-59

6

0

6

60-64

3

0

3

65-69

0

0

0

70-74

1

0

1

75-79

0

0

0

80-+

0

0

0

1994 celkem

406

 V roce 1994 byla v České republice zavedena diagnóza F63.0 (patologické hráčství). V tomto roce bylo hospitalizováno 406 pacientů, z toho 9 žen a 397 mužů. Do té doby nebyli gambleři vedeni v evidenci z důvodu jejich malého počtu.

Počty hospitalizovaných pacientů s diagnózou F.63 ( patologické hráčství) v České republice v roce 1995

1995

Věk

Muži

Ženy

Celkem

10-14

1

0

1

15-17

23

0

23

18-19

46

0

46

20-24

88

0

88

25-29

96

0

96

30-34

69

1

70

35-39

50

3

53

40-44

53

1

54

45-49

29

0

29

50-54

17

1

18

55-59

5

0

5

60-64

7

0

7

65-69

0

0

0

70-74

1

0

1

75-79

0

0

0

80-+

1

0

1

1995 celkem

492

 V roce 1995 bylo hospitalizováno 492 pacientů, je to o 86 více, ale v porovnání s růstem počtu lidí, závislých na drogách, je toto množství velmi nízké. Léčeno bylo 6 žen a 486 mužů. Stále se potvrzuje, že diagnózu F 63.0 mají v drtivé většině muži. Z materiálů zdravotních zařízení není možno získat údaj, zda se jedná o nové pacienty, nebo o opakovanou léčbu stejných osob.

 Počty hospitalizovaných pacientů s diagnózou F.63 ( patologické hráčství) v České republice v roce 1996

1996

Věk

Muži

Ženy

Celkem

10-14

0

0

0

15-17

30

0

30

18-19

42

0

42

20-24

132

1

133

25-29

95

0

95

30-34

87

2

89

35-39

58

2

61

40-44

42

0

42

45-49

25

2

27

50-54

16

0

16

55-59

8

0

8

60-64

3

0

3

65-69

5

0

5

70-74

1

0

1

75-79

0

0

0

80-+

0

0

0

1996 celkem

552

V roce 1996 bylo v psychiatrických léčebnách léčeno 552 patologických hráčů. Věkový průměr gamblerů je asi o deset let vyšší, než například u toxikomanů. I jejich léčba je daleko úspěšnější, a to z toho důvodu, že tito lidé již mají vytvořeno alespoň relativní zázemí (rodinu, práci...). Jsou to většinou lidé středního věku. Z materiálů zdravotních zařízení není možno získat údaj, zda se jedná o nové pacienty, nebo o opakovanou léčbu stejných osob z let 1994 a 1995.

 Počty hospitalizovaných pacientů s diagnózou F.63 (patologické hráčství) v České republice v roce 1997

1997

Věk

Muži

Ženy

Celkem

Prům. doba ošetř.

10-14

1

0

1

28

15-17

10

1

11

52,2

18-19

32

2

34

37,6

20-24

127

2

129

47,2

25-29

97

2

99

44,2

30-34

64

1

65

47,4

35-39

64

2

66

49,8

40-44

62

8

70

54,4

45-49

28

0

28

52,3

50-54

24

0

24

48,2

55-59

13

0

13

41,2

60-64

2

0

2

74,5

65-69

4

0

4

68,5

70-74

1

0

1

18

75-79

0

0

0

80-+

0

0

0

529

18

547

47,8

V roce 1997 bylo v psychiatrických léčebnách v České republice hospitalizováno 547 patologických hráčů, z toho 18 žen a 529 mužů. Opět zde dominují muži středního věku. Jejich léčba trvá v různých léčebnách různě dlouho, od šesti týdnů až po tři měsíce. Hlavní body jejich léčby spočívají v učivu relaxace, asertivity a v zlepšování rodinných vztahů.

Úspěšnost léčby v porovnání s toxikomany a s alkoholiky je velmi uspokojivá.

Materiály za r. 1998 ještě nejsou k dispozici. Po jejich zpracování budou samozřejmě zveřejněny.

Všechny poklady byly získány z oficiálních podkladů Ministerstva zdravotnictví , a to na základě všech zdravotních zařízení léčících diagnózu F 63.0.  

 Nahoru

Několik slov k  problematice závislosti na výherních automatech

Nemine snad jediný týden, abychom se v masmédiích nesetkali s tématem výherních automatů. Většinou je to v souvislostí s tzv. patologickým hráčstvím, tedy diagnózou F 63.0. Nepopíráme, že v České republice je určitý počet ( viz  tabulky ) osob, které znaky diagnózy skutečně naplňují, ale tak jako všechno ostatní, i tato diagnóza je zneužívána.

Pro demonstraci problému citujeme pasáž z knihy JUDr. Ivo Kasala “Provozování výherních automatů”,   v níž je obsažena pasáž připravená MUDr. Jiřím Preslem, lékařem střediska závislostí Drop In, který komentuje publikované materiály:

Článek první – časopis Blesk magazín č. 23/94 , autor I. Břešťák :” Podnikatel přelstil i vymahače”. ( zkráceno ).

Koho by napadlo, že zkrachovalý podnikatel do konce života nemá zrovna ustláno na růžích, hluboce by se zmýlil. Naši reportéři totiž odhalili, že někteří podnikatelé jsou sice oficiálně na mizině, navíc bez příbuzných, přátel a dalších věřitelů, ale chytřejší tak působí jen zdánlivě, zatímco penězi si spolu s manželkami vycpávají polštáře. Aniž by člověk navštívil některé nápravné zařízení, jednoduchý recept na rychlé zbohatnutí donedávna neexistoval. Prostřednictvím sdělovacích prostředků byla už veřejnost informována o napadení důchodců mládeží jen pro pár korun, které vzápětí mizí v blikajících automatech. Ale veřejnosti do jisté míry uniklo, že národ, který dal světu Robota, silon, kontaktní čočky a dokázal si poradit i se znovu nabíjením telefonních karet (světový unikát) či pomocí triku se špendlíkem selekcí stíracích losů na vyhrávající a nevyhrávající, dokázal využít i výherní automaty, resp. závislosti na nich. Zde již nejde o korunky, ale rovnou o hromadu peněz. “ Půjčil jsem si od banky a známých. Dohromady to byla pěkná sumička, asi 4 milióny”, svěřil se nám K.L. (29) . “ Bance jsem omylem nezaplatil měsíční splátku dluhu. Zvýšili mně úroky. Tolik jsem už prostě vydělat nemohl. “ vdychal posmutněle, ale jakmile si vzpomněl na známého právníka, na jeho tváři se rázem rozlilo blaho a spokojenost. Právník mu kdysi poradil, ať to , co ještě má prodá, všechny peníze někam schová a nechá se na čas zavřít do blázince. “Napřed jsem si myslel, že si dělá legraci. Ale nakonec mně nic jiného nezbylo.” Jednoho dne tedy navštívil obvodního psychiatra a řekl mu, že je patrně závislý na hracích automatech. Kvůli tomu prý všechno prohrál, o všechno už přišel, navíc se na něj chystá parta vymahačů a už si s tím neví rady. Psychiatr ani vteřinu nezaváhal a mladíka rovnou poslal na léčení mezi alkoholiky a toxikomany. Mezitím uběhlo pár týdnů. Po městě se pochopitelně rozkřiklo, že K.L. se zbláznil. Dluh v bance mu odepsali, známí dali pokoj a příbuzní odpustili. Před časem se vrátil a kdy jde před obědem na své “jedno”, chlapi v hospodě šňůru od hracích automatů pro jistotu vytáhnou ze zásuvky. “ Víš, že nesmíš”, říká jeden. “nebo zase půjdeš na léčení!”, nabádá druhý. Jistě není třeba dodávat, že tato varování bere K.L. smrtelně vážně. Ale pro všechny případy se před několika dny odstěhoval neznámo kam”. Tolik tedy článek v Blesku, jehož příběh byl zaznamenán v desítkách obdobných případů.

Článek druhý – Mladá fronta Dnes, 9. ledna 1995 – “Postrach plzeňských listonošek přišel o svobodu”.

“ Martin N. z Plzně byl totiž vinným ze čtyři lupičských útoků na poštovní doručovatelky – ty mu musely vydat více než sto tisíc korun. Martin N. přiznal, že kradl a loupil proto, aby měl peníze na hrací automaty. Nepravostí se dopouštěl už jako dítě. Když mu bylo dvanáct, okradl otce a komise péče o rodinu a dítě nad ním ustanovila dohled sociálního pracovníka. V základní škole také šikanoval spolužáky tím, že od nich vymáhal peníze”.

“Uvedený článek”, říká MUDr. Jiří Presl, “ by mohl být demonstračním příkladem, jak se také dá psát o těchto problémech Na jedné straně může sloužit lidem, kteří teď opět napíší – ano, výherní automaty jsou zhouba mladé generace, protože vlastně nutí lidi k tomu, aby když na nich prohrají – loupili . To je ten tlak, který démonizuje uvedenou problematiku a vytváří z ní další zhoubu, která nás tady čeká a nemine. Na druhé straně z článku jednoznačně vyplývá, že jde o velmi chytrou obranu psychopatického jedince, který je jednoznačně asociální už od svého vývoje, resp dospívání. Z textu článku se dá předpokládat, že se uvedeným agresivním způsobem choval už v době, kdy tu žádné výherní automaty masově ještě nebyly, tedy před r. 1990. Je naprosto evidentní, že řada osobností, které jsou osobnostně strukturovány k obecné kriminalitě, budou používat uvedený argument, který jim dali novináři do rukou – závislost na výherních automatech – na svoji obhajobu. Není nic snazšího pro kriminálního delikventa, který je zadržen a obviněn z trestné činnosti, když prostě řekne- ano, já jsem to udělal, protože jsem nemocen, protože jsem chorobně závislý na výherních automatech. Spektrum pohledu se potom okamžitě posouvá od obyčejné, jasné, prokázané trestné činnosti k jakési potencionální chorobě. Z článku můžeme podle předchozích skutků jednoznačně usoudit, že ten člověk hledá omluvu své činnosti, což dělá téměř každý, kdo se něčeho dopustil. Jestliže potom veřejně dáte možnost zločinům argumentovat závislostí, pak se samozřejmě bude mnohem častěji stávat, že bude víc a víc jedinců, normálních kriminálních delikventů, kteří budou tvrdit, že svoji kriminální činnost z tohoto důvodu prostě páchat musejí. Závislost na výherních automatech jako problém nevylučuji, ale vidím ji jako krajně výjimečnou problematiku, která je ve spektru rizikových aktivit zastoupena jako každá jiná. Je to něco takového jako když víme, že 2% osob jsou potenciální alkoholici nebo závislí na drogách, takže můžeme očekávat, že např. jedno promile populace mohou být osoby závislé na výherních automatech. S tím se prostě musí počítat”. Konec citace MUDr. Jiřího Presla.

                             

TOPlist